Česká legislativa je docela nepřátelská vůči klasickým opčním programům, kterými zaměstnance motivují startupy po celém světě, zejména z pohledu zdanění. Zatímco cizí lidé platí ze zisku z akcií firmy běžnou daň z kapitálového majetku, zaměstnanci odvádí daň, sociální a zdravotní jako ze mzdy. Zdravotní a sociální platí v tom případě také zaměstnavatel. To nedává smysl.

Proto se opční plány u nás moc nerozjely. Jsou dvě možnosti, jak to řešit. První je nabízet akcie zaměstnancům za peníze, jako to teď dělá třeba Tomáš Čupr v Rohlíku.

Druhá je nechat zaměstnance založit jinou společnost, družstvo nebo fond, přes který budou držet podíly ve společnosti, která je zaměstnává. Nebo kombinace těchto možností. Je škoda, že stát nepodporuje participaci zaměstnanců na úspěchu zaměstnavatele. Přitom to má politické opodstatnění zleva i zprava a inovativním podnikům v oborech s vysokou přidanou hodnotou by to hodně pomohlo.

V první řadě byste měli mít jasný, transparentní systém, o kterém vědí všichni zaměstnanci. Zní to jako trivialita, ale měli by s ním plně souhlasit stávající společníci a měla by k tomu být mezi nimi sepsána dohoda.

Z mé zkušenosti podporuji postup založený na několika úrovních “vstupní kontroly” (rozhovory se stávajícími společníky, prezentace vlastních cílů, zkušební lhůta a tak dále).

Je důležité, aby podíly získali jen ti spolupracovníci, kteří ctí hodnoty firmy a – možná překvapivě – o podíly vůbec stojí / váží si jich / budou je motivovat.

V neposlední řadě se určitě nebojte mít jasná pravidla na vracení podílu, když to nevyjde. Není to snadné, ale s dobrými právníky to jde.