Odpovědi na vaše byznysové otázky.
Nechte si poradit od těch, co už stejný problém vyřešili.

filtruje se: Komunikace

Má smysl si v době sociálních sítí kupovat billboardy?

Odpovídá:
Hendrik Meyer, CEO Bezrealitky.cz

Billboardy 2

27.6.2018
Hendrik Meyer, CEO Bezrealitky.cz
Bezrealitky.cz je největší platforma pro přímý prodej a pronájem nemovitostí

Myslím si, že outdoorová reklama tu má stále místo i u celé řady služeb, které probíhají výhradně online. To proto, že více než u poloviny Čechů stále panuje určitý respekt z virtuálního prostředí a pomocí offline reklamy jej můžete částečně zmírnit.

Bezrealitky.cz má velmi dobrou „awareness“ u lidí, kteří jsou zvyklí si na internetu zařizovat cokoli – ostatně právě tito „early adopters“ stáli před 10 lety za rychlým rozšířením naší služby. Pokud však chceme růst, musíme umět dobře zacílit i na ty, kteří sice internet třeba k nákupu na e-shopu již využívají, ale stále ještě nemají dostatečné sebevědomí zkusit i další služby. A takových lidí není – především v regionech, které mají neuvěřitelný potenciál – vůbec málo.

Naše aktuální kampaň neměla těžiště pouze v billboardech, ale také v rozhlasu a dalších mediatypech a s jejími výsledky jsme více než spokojení. Měla okamžitý efekt nejen na návštěvnost našeho portálu, ale také na počet vložených inzerátů, a hlavně dokončené transakce.

Jen pro ilustraci, na začátku roku se prostřednictvím Bezrealitky prodávalo 400 domů či bytů měsíčně, dnes je to více než 600 a toto číslo se drží i měsíc po kampani. A i s přispěním kampaně se nám teď daří průměrnou nemovitost prodat do tří týdnů.

Připraveno ve spolupráci se skupinou Podnikatelé a živnostníci – výměna zkušeností.

Billboardy

23.6.2018
Grant Liversage, generální ředitel Plzeňského Prazdroje
V pivovarnictví pohybuje od roku 1997 a působil v top managementu několika pivovarů skupiny SABMiller

Není to tak, že s příchodem sociálních sítí by „staré“ typy reklamy přestaly dávat smysl. Outdoor obecně funguje velmi dobře na zvýraznění hlavního odkazu kampaně. Jeho obsah musí být jasný, jednoduchý, vizuálně čistý a výstižný.

Každý reklamní kanál má v našem mediálním mixu svou unikátní úlohu. Prazdroj outdoorovou reklamu používá především na zvýšení frekvence zásahu v dané lokalitě, protože tak vystavíme spotřebitele našemu sdělení velmi často – outdoor má vysokou vizibilitu a zároveň mu nelze uniknout/vypnout ho.

V rámci regionů nám outdoor dost často pomáhá zvýšit návštěvnost konkrétní hospody či restaurace. Nejde však o samonosný kanál – funguje výborně jako týmový hráč, když pomocí něj můžeme spotřebiteli připomenout nějaký detail z TV nebo online reklamy.

Pokud cílíme bez ohledu na pohlaví nebo jen na muže, volíme spíše bigboardy nebo doublebigboardy, u žen pak volíme spíše CityLighty na zastávkách a v nákupních centrech, kterým jsou vystaveny častěji. Neplatí to však absolutně.

Jak chválit zaměstnance za dobře odvedenou práci?

Odpovídá:
Vratislav Kalenda, CEO Appliftingu

A platí pořád, že chválit bych měl veřejně a kritizovat mezi čtyřma očima?

Jak chválit zaměstnance 2

10.7.2018
Vratislav Kalenda, CEO Appliftingu
Applifting pomáhá stavět aplikace pro klienty jako je Česká spořitelna

Chválit můžete mezi čtyřma očima, ale mnohem efektivnější je pochvala před těmi, které zaměstnanec uznává a váží si jich. Ideální je zvolit co největší skupinu, která ocení to, za co je dotyčný chválen. Většinou jsou to kolegové v týmu a případně jeho nadřízený.

Samozřejmě to můžete i kombinovat – zaměstnance pochvalte veřejně a pak ho pochvalte ještě jednou osobně. V soukromí mu můžete věnovat mnohem osobnější a procítěnější pochvalu, která by byla na veřejnosti nepatřičná.

Jednou za 14 dní kolegům sdílím CEO standup. Je to taková moje zpověď, co jsem jako ředitel pro firmu a její lidi udělal; co se povedlo a co zase ne. Jedna ze sekcí standupu se jmenuje “Heroes of Applifting” – příležitost nenásilným způsobem pochválit mé kolegy přede všemi za dobrou práci, nadstandardní výkony nebo třeba i jen za postup v našem kompetenčním (platovém) modelu.

Je ale důležité dávat si pozor na to, abyste pochvalami neprotežovali pouze některé lidi. Pokud nemůžete přijít na to, za co byste někoho pochválili, zkuste se zamyslet, zdali je to tím, že nemáte dostatek informací o činech daného zaměstnance, nebo to poukazuje na hlubší problém, který by bylo dobré s podřízeným probrat.

Když už dojde na kritiku, vždy je lepší ji nejdřív probrat s daným zaměstnancem v soukromí. Je jedno, jestli jste jeho kolega, nebo nadřízený; etické je problém probrat nejdříve mezi čtyřma očima. Váš spolupracovník tak bude mít šanci opravit své jednání a neztratit tvář před kolegy. Za tento diskrétní přístup si vás bude mnohem víc vážit a řekněme si to na rovinu, vy byste v jeho situaci ocenili to samé.

Jak chválit zaměstnance

3.7.2018
Lukáš Kořínek, majitel obsahové agentury Bubble
Bubble vytváří obsah pro klienty jako Jameson, Philips nebo McDonald's

Pokud jde o kritiku, snažím se vždy konfrontovat daného člověka mezi čtyřma očima, protože mi to přijde slušné. Chovám se k lidem ve firmě tak, jak bych chtěl, aby se oni chovali ke mně.

Doporučuji to většinou dělat hned, jakmile se ukáže, že je něco špatně. Jestliže člověk netuší, že něco není dle vašich představ, měl by se to dozvědět co nejdříve, aby měl šanci to napravit.

Stejně tak přistupuji i k pochvalám. U nich jen záleží na tom, jak moc zásadní pro firmu jsou – menší věci tedy řeším znovu soukromě. Pokud se ale něčí dobrá práce dotýká většiny lidí či je zásadní pro rozvoj firmy, chválím daného člověka veřejně na plánovaném all hands meetingu. Schůzky s celou firmou „jen“ kvůli pochvale ale nesvolávám, není to efektivní.

A co se týče formy pochvaly, využívám občas i jednorázové finanční odměny mimo firemní bonusový systém. Vždy ale přemýšlím, jestli do toho člověk dal i něco nad rámec, který se od něj na dané pozici očekává.

Jak zabránit hádkám mezi jednotlivými odděleními ve firmě?

Odpovídá:
Tomáš Havryluk, místopředseda představenstva Alzy

Ve firmě se nám vyskytl takový nešvar – mezi odděleními probíhají nesmyslné spory. Lidé se hádají a házejí vinu jeden na druhého. Co by mohlo pomoci dát situaci do pořádku?

 

Hádky mezi odděleními

21.2.2019
Tomáš Havryluk, místopředseda představenstva Alzy
Druhý muž Alzy, který řídí veškeré strategické projekty

Zmíněné žabomyší války mohou být příkladem absence rotací.

Být vámi, zkusím maximalizovat přesahy jednotlivých zaměstnanců. Tím nemyslím týdenní exkurzi do druhého oddělení, ale plnohodnotné zapojení třeba na šest měsíců. Minulý půlrok u nás v Alze běželo 20 rotací typu z „marketingu jdu na sales“. Nemůžu si to vynachválit.

Díky rotaci totiž získáte „univerzála“ a ten je cenný. Vždy milionkrát rychleji vymyslím řešení, když se moje pravá hemisféra bude hádat s levou, než když se Pepa bude hádat s Frantou.

Lidé se často snaží svůj výkon nahnat rychlostí, ale málo zvětšují kapacitu svého mozku, objem znalostí a dovedností. Přesně to může podle mě pomoci vyřešit váš problém.

Další cestou, která vyjma hádek řeší také výkonnost, jsou společné cíle. I když lidé pracují v různých odděleních, mají mít nějaký společný cíl. V našem případě to je maximalizace provozního zisku segmentu, na jehož fungování se podílejí.

Je to jako v hokeji – brankář sice řeší chycené střely, útočníci góly a obránci nahrávky, ale nakonec to všichni mají hrát na medaile, neb to jediné se počítá.

Jak zachovat firemní kulturu, i když jsme se přehoupli přes 50 zaměstnanců?

Odpovídá:
Lucie Brešová, bývalá ředitelka Kiwi.com

Firemní kultura

24.5.2018
Lucie Brešová, bývalá ředitelka Kiwi.com
Kiwi.com je nejúspěšnějším českým startupem poslední doby

Záleží na rychlosti růstu.

Důležité je nastavit interní komunikaci tak, aby všichni ve firmě dostali jasný vzkaz o tom, co firma dělá, jak se staví na trhu i interně a co má na starosti který tým (zejména když se týmy rozrůstají), a nevznikala “hluchá místa”.

Od začátku pomáhají i teambuildingy (které je ale nutné uzpůsobit věku a potřebám týmu), kde mezi lidmi vznikají i neformální vazby, které se pak mohou s dalším rozšiřováním týmu rozrůstat.

Dále hodně pomáhá mít schopného člověka/tým na HR, které může fungovat jako bezpečný přístav či poradna pro každého, kdo potřebuje řešit jakékoli aspekty svého osobního působení ve firmě, ať již vůči vedení, či ve výkonu. HR samozřejmě potřebuje mít jasné zadání od vedení v tom, jaký je tón komunikace, co je pro lidi možné, jaké je očekávané chování a co je naopak neakceptovatelné. Důležitá je úzká komunikace s vedením pro řešení ad hoc situací (pokud nechcete strávit nekonečně času přípravou všech možných scénářů a variant coby kdyby).

Jako u všeho záleží na tom, jaký signál v tomto směru vysílá vedení firmy. Ve firmě určitě platí, že “ryba smrdí od hlavy” – v dobrém i ve zlém.

Jakým způsobem mám do firmy komunikovat naši vizi?

Odpovídá:
Marie Havlíčková, CEO Slevomatu

Firemní vize 2

13.8.2018
Marie Havlíčková, CEO Slevomatu
Řídí největší český marketplace zážitků, jehož obrat loni dosáhl 2,5 miliard korun

Ideálně při každé příležitosti. Na all-hands setkáních, na poradách, v patičkách mailů…

Samotná vize je každopádně velmi sofistikovaná záležitost a při práci s ní je třeba myslet na čtyři zásadní věci:

1) Vize musí být jednoduchá – měli byste ji dokázat zformulovat jednou větou.

2) Vizi nesmíte (často) měnit. Pozoruji firmy, které si běžně najmou agenturu, ta jim udělá “brand-compass” a ony si pak všude vylepí různá hesla, co jim z toho vyjdou. Když to nefunguje, strhají je, najmou jinou agenturu a kolečko začíná znovu. V takovém prostředí, kde lidé neznají dlouhodobý cíl (smysl práce), jen stěží vybudujete něco úspěšného.

3) Všechno, co děláte, musí mít s vizí spojitost. Musí tedy být dostatečně široká i pro případ, že se objeví další příležitost (revenue stream). Proto například naší vizí není být cestou k pobytům v Česku, ale cestou k zážitkům, což nám nechává zadní vrátka. Pokaždé, když spouštíme nový produkt, dávám si velmi záležet, abych linku k tomuto ultimátnímu cíli do firmy řádně komunikovala.

4) Je v pořádku vizi nemít. Jestliže jste na začátku, nejste si jistí, zda cílíte na B2C, či B2B, nebo máte jiné pochyby, do formulace vize se netlačte. Když jsem Slevomat přebírala, točilo se na něm vše a vizi také neměl – vykrystalizovala až po čase.

Firemní vize

11.6.2018
Václav Muchna, zakladatel Y Softu
Y Soft je česká technologická firma a světová dvojka na poli správy tisku

V první řadě si kolem firemní vize doporučuji ověřit pár bodů:

Je to opravdu firemní vize, nebo je to vaše osobní vize, co s firmou chcete udělat?

  • Osobní vize dobře zní pro zaměstnance, ale vaše firemní vize musí být atraktivní i pro vaše zákazníky a partnery.
  • Zaměřuje se vize na vyšší cíle? Vize není o tom, jak vyděláte peníze. To je výsledek. Vize je o tom, jak uděláte svět lepším.
  • Vize je odpověď na fundamentální otázku: Proč vaše firma existuje?

Pak se zaměřte na to, jakým způsobem budete naplnění vize měřit. Může se jednat o dlouhodobé metriky, klidně i finanční ukazatele či dosažení pozice jedničky na trhu.

Jako všechno i vizi je totiž třeba opakovat a právě metriky vám k tomu dají dobrý “hook”. Kvartálně informujte o tom, jak se vyvíjejí metriky kolem vaší vize. Tím i nenásilně připomenete, proč vaše firma existuje.

Vizi pak každoročně doplňte strategií. Zatímco vizi budete měnit možná jednou za 10 let, strategii upravujte pravidelně – podle toho, jak se vám daří, jak se mění konkurence, zákazníci a tak dále. Obecně pak platí, že strategie je krátkodobý až střednědobý plán, který vede k naplňování vize.

Jak využívat Instagram pro byznys? Čeká na odpověď

Věřím a vidím, že sociální sítě (a Instagram zejména) mají velký potenciál přilákat nové zákazníky a také budovat naši značku. Jak bychom ve firmě měli ke správě Instagramu přistoupit?

Pomozte nám odpovědět na tuto otázku

Jak napravit vztahy mezi znepřátelenými kolegy z exekutivy?

Odpovídá:
Petr Pouchlý, zakladatel Court of Moravia

Dva kolegové z managementu se nemohou vystát, vedou spolu téměř hybridní válku, ale oba jsou pro firmu naprosto klíčoví… co s tím?

Napravení vztahů

23.11.2018
Petr Pouchlý, zakladatel Court of Moravia
Petr je byznys konzultant v oblasti HR a gamifikace

Pokud bych neměl více informací, nežli stávající otázku, a zároveň mandát boardu či majitele k řešení situace, postupoval bych ověřeným způsobem z diplomacie. Oběma stranám bych vysvětlil svou roli nezávislého průvodce (ombudsmana), který není na žádné straně a chce jen pomoci hledání řešení. A později, že se má role mění na rozhodce, který vede jakousi formu smířčího řízení.

Nicméně v první fázi pevně věřím, že vše půjde empatičtější cestou.

Prvním krokem je pochopení obou aktérů, jejich motivací a příčiny sváru. Co jej způsobilo, jak jej vnímají a jak se v konfliktu cítí. Jaký stav by si přáli do budoucna a co je naopak nepřijatelné. Postupné kouskování postojů a argumentů nám umožní udělat si přesnější obrázek situace a začít skládat dílky k řešení.

Zkusím vycházet z jednoduššího předpokladu, že jsou oba kolegové běžní smrtelníci bez sociopatických či psychopatických sklonů, takže je konflikt vlastně vysává, stojí nervy a vzbuzuje obavy z „prohry”. Druhým krokem by tudíž bylo narýsování možných scénářů vývoje konfliktu s oběma aktéry samostatně. Zatím jen z jejich úhlu pohledu s přihlédnutím k sociokulturnímu zázemí organizace.

Pokud by překrytím těchto scénářů v zákulisí vznikly možné společné řešení, vrátil bych se do dalšího kola jednání s návrhem, který by mohl být pro obě strany přístupný a hledal odsouhlasení závazku k prvním vstřícným krokům. Do celkového řešení bych nyní promítl i vnější postoje – tedy dopady nedohody na chod organizace, hospodářský výsledek i vztahy s ostatními kolegy.

U navržené cesty k řešení bych pak hlídal dílčí kroky plnění, ptal se na pocity obou aktérů, jak změnu vnímají a jestli vidí přínosy. Pocitové i faktické. Je pravděpodobné, že by mnohé otázky a návrhy řešení byly návodné, protože mou rolí v celé kauze je hledat smíření a společný konsenzus, nikoliv ideální alternativu pro jednu stranu.

Je možné, že v průběhu bude potřeba oba aktéry pomalými kroky naučit základy otevřeného popisu situace, zvědomění vlastních pocitů, podávání a přijímání zpětné vazby, pochopení principů nenásilné komunikace. Záleží na povahách, postojích i hloubce konfliktu.

Na závěr si ještě dovolím poznámku, že možná za rozbor stojí i přesnější definice toho, co znamená, že jsou klíčoví, jak by vypadal scénář, kdyby jeden či oba v organizaci nebyli a kolik vlastně stojí stávající hybridní válka organizaci energie, poškození vztahů či přímých finančních dopadů. Tato identifikace pak umožní později majiteli či boardu přijmout krizové kroky, pokud je konflikt již za stavem efektivní řešitelnosti přímo s aktéry. Jak již jsem předeslal na počátku, nemám tuchu, do jak hluboké bažiny vkročíme.

Petr Pouchlý je členem sítě Red Button.

Jak motivovat lidi v době, kdy se firmě nedaří?

Odpovídá:
Roman Šmiřák, spoluzakladatel RainFellows

Zažíváme těžké časy a několik zaměstnanců jsme museli propustit. Mám plán, jak to celé otočit, ale zároveň cítím, že to spousta zaměstnanců vzdává. Jak jim vrátím krev do žil?

Motivace v těžkých dobách

29.10.2018
Roman Šmiřák, spoluzakladatel RainFellows
RainFellows je konzultační společnost, která pomohla změnit styl řízení ve firmách jako Fortuna, Copy General nebo ShopSys

Vždy je třeba znát konkrétní situaci, ale v případech tohoto typu v minulosti fungovalo:

1) Převzetí osobní zodpovědnosti: Krize nebo “těžké časy” mají mnoho příčin a často jde o jejich souběh – chybná strategie, nefunkční vztahy mezi společníky či v managementu, finanční/operativní neefektivita. Tak či onak za to neseme zodpovědnost a zde začíná také léčba vztahu se zaměstnanci.

2) Narovnání vztahů: Často máme tendenci před zaměstnanci dlouho zakrývat nepříjemný fakt, že se firmě nedaří. Vytváříme hierarchický vztah rodič-dítě, kdy se dítě udržuje v umělém prostředí nevědomosti. O to tvrdší rána pak přijde. Druhým krokem by tedy mělo být vysvětlení souvislostí a příčin aktuálních problémů a aktivní zapojení zaměstnanců do hledání řešení.

3) Podíl na úspěchu: Následně je vhodné snížit fixní náklady výměnou za bonusovou složku, když se společně podaří firmu zvednout. Motivovat tedy nejen vizí, ale i hmotně.

4) Odstranění plýtvání: Neefektivní procesy, zaměření na příliš mnoho projektů/úkolů, náklady z dob, kdy se dařilo – to vše je plýtvání, které nejenže brzdí firmu, ale často bývá zdrojem frustrace. Tím jsou ale i zaměstnanci, kteří neakceptují předchozí body (navíc demotivují ostatní). Než se tedy někoho snažit změnit, je efektivnější ukončit spolupráci a přitáhnout “novou krev”, která přijme výzvu. Změna se pak z pohledu zaměstnanců začíná dít.

5) Nebýt na to sám: Zaměstnanci potřebují vidět pozitivní budoucnost na nás, na naší energii, zápalu, přístupu. Je několik možných zdrojů – pravidelné setkávání s lidmi, kteří si podobnou situací prošli, či najmutí kouče. Také existují podnikatelské kluby, kde se taková podpora dá nalézt, jako například BusinessCon.

Roman Šmiřák je členem sítě Red Button.